Fyzická aktivita má mnoho pozitivních účinků na lidské zdraví, kromě psychické pohody, přispívá ke snížení pravděpodobnosti vzniku diabetu, srdečních onemocnění, rakoviny, a dokonce snižuje šanci předčasného úmrtí. Také napomáhá správnému dělení buněk a jejich uzdravování. Avšak příliš vysoká sportovní, či fyzická aktivita může mít i opačný efekt. Málokdo zná své tělo natolik, nebo je těžké to i rozlišit, kdy tělo dosáhlo optimální úrovně fyzické aktivity a kdy už je přetížené nebo cvičení má destruktivní účinky. Na tento problém narážíme často u větších tréninkových skupin, kde není možné přizpůsobit trénink individuálně. Podstatným spouštěcím faktorem různých potíží je oxidativní stres.
Co je oxidativní stres?
Oxidativní stres je takový stav, kdy množství oxidantů (volných radikálů) v našem těle je vyšší než přirozené množství antioxidantů, které si tělo vytváří. Jedná se o takový chemický prvek, kterému chybí jeden elektron. Jejich hlavním zdrojem pak je samotné naše tělo, kde vznikají především při zrychlení metabolismu, fyzicky náročných aktivitách a při nemoci. Dalším podstatným faktorem, který zvyšuje tvorbu oxidantů v našem těle je náš psychický stav, stačí přitom i poměrně běžný každodenní stres. Kvůli jejich vysoké reaktivitě se navazují na prakticky jakoukoliv buňku v těle a odebírají jí elektron, čímž ji ničí.
Oxidanty v přiměřené míře jsou pro tělo přínosné a pomáhají při jeho růstu, zvyšování odolnosti a kondice. Ovšem tělo se může velmi rychle dostat právě do oxidativního stresu, kdy má oxidantů nadbytek. Ve vrcholovém sportu je běžné, že kvůli vysoké intenzitě fyzické aktivity a obrovskému množství oxidantů v těle, dochází k cytotoxickým škodám, tedy k úplné smrti buněk. Což tělo a orgány dlouhodobě nadmíru poškozuje a výkon snižuje.
Fyzická aktivita ve velmi vysoké frekvenci způsobuje a zhoršuje záněty v těle, snižuje reakci imunitního systému a může tak navýšit riziko infekce. Proto můžeme u sportovců velmi často pozorovat používání protizánětlivých léků, které snižují bolest (pozn.: jedná se například o ibalgin, brufen a podobné léky, případně o steroidní léky tlumící záněty). Předpokládá se, že v běžné populaci využije každý den až 4 % lidí určitou dávku protizánětlivého léku. Co se týče elitních sportovců, tak dle studií, použije každý den až 35 % z nich nějaký protizánětlivý lék. Toto má samozřejmě negativní vliv na fyzický výkon, ale i na celkové zdraví. Tato problematika se projevuje obzvláště v pozdějším věku sportovce a snižuje délku jeho aktivní kariéry.
Běžné antioxidanty a sport
Sportovci často pracují s antioxidanty ať už jako doplňky, nebo zvýšenou konzumací ovoce a zeleniny. Bohužel tyto zdroje antioxidantů, podle různých studií, nemají vůbec žádný nebo dokonce negativní efekt na vrcholové sportovce. Tyto druhy antioxidantů mohou způsobovat narušení rozvoje cév, buněčnou regeneraci a nižší vstřebatelnost glukózy ve svalech. V některých případech dokonce dochází k snížení VO2 MAX, tedy maximální spotřebě kyslíku v organismu.
Jedním z důvodů, proč tomu tak je, že tyto antioxidanty obsahují i další látky, například polyfenoly, které mají různé farmakologické účinky v buňkách, čímž je silně ovlivňují. Narozdíl od molekulárního vodíku nefungují pouze jako „lovci oxidantů“, ale například ovlivňují funkce proteinu v buňkách.
Co aktivní vodík (H2)?
Studie ukazují, že na rozdíl od běžných antioxidantů a protizánětlivých léků, aktivní vodík je užitečný při zmírňování oxidativního stresu a zánětů, aniž by jakkoliv negativně ovlivňoval pozitivní výsledky tréninku a fyzické aktivity. Důvodem je, že aktivní vodík je stabilní prvek, který reaguje pouze s volnými radikály a ničím jiným. Důležité je, že aktivní vodík vyhledává prioritně cytotoxické hydroxilové radikály a peroxinitrit, což jsou dva nejhorší volné radikály pro vrcholové sportovce. První ničí buňky a postupně je může až zabíjet, druhý je ještě horší v tom, že se v těle akumuluje a působí extrémně dlouho. Peroxinitrit může způsobovat bolest celého těla, hlavy, poruchy vnímání, zažívací a dýchací potíže.
Aktivní vodík prokazatelně působí po celém těle a ve všech orgánech. Díky antioxidačním vlastnostem dokonce dokáže pozitivně ovlivňovat i psychické problémy a zmírňovat je, včetně běžného stresu. Pomáhá jako ochrana při tupých poraněních srdce (např. nárazy na mantinel).
Obrovskou výhodou stabilního aktivního vodíku je, že neutralizuje pouze nadbytečné množství oxidantů. A působí tak jako ochrana pro efektivní a zdravé zvyšování výkonnosti sportovce.
U aktivního vodíku je důležité zmínit, že ne ve všech produktech a formách se nachází ve vysoké koncentraci, a tak vysoké stabilitě, aby mohl dlouho v těle účinkovat, než z něj unikne. Čím déle se v těle udrží, tím lepší je jeho antioxidační efekt. Bylo prokázáno, že stabilita a využitelnost aktivního vodíku je přímo úměrná zvýšení pH, stabilní změně struktury vody a v závislosti na síle elektrolýzy na výkonu úpravny. Proto doporučujeme úpravny pouze v kvalitě zdravotnického zařízení, které díky použitým lékařským materiálům (dle ISO 13485) mohou pracovat s vyšším výkonem a zajišťují tak stabilitu aktivního vodíku.
Ve sportu
Studie dále prokazují, že vrcholoví sportovci užívající aktivní vodík měli o 20–25 % nižší pokles svalové funkce při silné fyzické aktivitě než skupina, která aktivní vodík neužívala. Zjednodušeně, jejich výkon klesal o čtvrtinu pomaleji než u běžné skupiny. Snižuje také nadměrnou produkci laktátů. Zrychluje regeneraci organismu po fyzickém výkonu. Zvyšuje tak i efektivitu tréninku, regeneraci, růst svalů a měkkých tkání. Po sportovních zraněních měkkých tkání se sportovci dříve dostávají do stavu normálního rozsahu pohybů, a to u všech končetin.
Je prokázáno, že nejvhodnější formou příjmu aktivního vodíku pro sportovce je pomocí upravené strukturované vody, která navíc i daleko lépe hydratuje.
Potenciál aktivního vodíku
Vodík zlepšuje výkon sportovce, protože se v dostatečném množství dostává do buněčných struktur, chrání DNA, RNA, proteiny, buněčné membrány a mitochondrie před poškozením. Selektivně neutralizuje nadměrnou oxidaci a nezabraňuje jejímu pozitivnímu efektu. Reguluje zánětlivé mediátory, čímž omezuje vznik a rozvoj zánětů v těle.
Závěr studie (pouze přeloženo)
Cvičení je spojeno s mnoha vedlejšími účinky, které mohou být buď škodlivé, nebo prospěšné, v závislosti na jeho intenzitě, délce a frekvenci. V každém případě jsou tyto účinky alespoň částečně způsobeny zvýšením oxidativního stresu a zánětu vyvolaného cvičením, které aktivují různé transkripční faktory, což vede k jejich fenotypovému projevu. Podobně jako dlouhodobé vysoce intenzivní cvičení, i různé chorobné stavy jsou spojeny s nadměrným množstvím oxidativního stresu a zánětem. Molekulární vodík zmírňuje mnoho z těchto patologických stavů, což znamená, že zmírňuje toxické účinky vysoce intenzivního tréninku u elitních sportovců nebo sporadických, vysoce intenzivních cvičení u netrénovaných jedinců. Vodík může hrát důležitou roli jako mimetikum cvičení a redoxní adaptogen pro regulaci produkce zánětu vyvolaného cvičením a ochranu proti škodlivému buněčnému stresu. Tyto biomedicínské vlastnosti vodíku a studie na lidech o výkonu při cvičení ukazují, že má ergogenní potenciál hodný dalšího zkoumání.
Tento článek čerpal pouze z následujícího zdroje:
